Sliby, razítka a podezřele levné nájmy.
V srdci historické Prahy, tam kde byty stojí desítky milionů, se rozjel byznys, který měl připomínat zlaté časy devadesátek. Elegantní fasády domů na Staroměstském náměstí nebo v Paláci Platýz v sobě ukrývají víc než jen turistickou krásu – staly se centrem podvodu, který otřásá důvěrou v městskou správu.
A v hlavní roli? Bývalý reprezentant, fotbalista a účastník olympiády – Adam Petrouš.
Luxusní byty pod rukou
Petrouš, známý veřejnosti spíše ze stadionů než z politických kuloárů, se měl podle svědků vydávat za prostředníka s exkluzivními kontakty na Trade Centre Praha (TCP) – městskou společnost spravující nemovitosti. Lidem sliboval přístup k městským bytům za ceny, které působily jako z jiného světa.
Byty s výhledem na Pražský hrad nebo v historickém centru údajně „zajišťoval“ za zálohy v řádu milionů korun – s příslibem levného nájmu a následné privatizace. Jedním z těch, kteří na nabídku kývli, byl podnikatel Mehrzad Seyri. Spolu se svou rodinou získal několik bytů, kde platil směšných 20 tisíc měsíčně. V místech, kde běžný nájem šplhá klidně ke 150 tisícům.
Podepsáno, orazítkováno… a falešné
Zlom přišel, když Seyri začal pochybovat o důvěryhodnosti dokumentů. Podepsané smlouvy, které měly garantovat budoucí převod bytů do osobního vlastnictví, nesly razítka a podpisy, které TCP nikdy nevydala. Když se obrátil přímo na společnost, přišel šok – privatizace těchto bytů vůbec nebyla v plánu. A TCP potvrdila, že s žádným Petroušem nikdy nespolupracovala.
A přesto měl bývalý sportovec k bytům klíče. Zajišťoval prohlídky, otevíral dveře a přesvědčivě vystupoval jako ten, kdo má všechno pod kontrolou.
To vyvolává zásadní otázku:
Jednal na vlastní pěst, nebo měl zázemí i uvnitř městských struktur?
TCP zasahuje – ale až příliš pozdě
Na jaře 2025 se TCP konečně začala bránit. Obyvatelé několika domů obdrželi upozornění: nikdo nemá právo za TCP slibovat převod bytů, a každý takový pokus je nezákonný. Společnost podala trestní oznámení – tehdy ještě na neznámého pachatele.
To, kdo za celou operací skutečně stojí, vyplulo na povrch až díky práci investigativních novinářů. A šok byl dvojnásobný: nejenže byl Petrouš hlavní postavou, ale ukázalo se, že to nebyl jeho první případ.
Figuroval i v jiných transakcích, kde „zařídil“ městské byty za hotové. Jak měl ale přístup k bytům, dokumentům, klíčům? Měl snad informátory uvnitř magistrátu nebo TCP?
Mlčení ze strany politiků
Vedení Prahy, vzešlé z koalice Pirátů a ODS, se dlouhodobě prezentuje jako strážce transparentnosti. V tomto případě ale buď něco zásadně selhalo, nebo se někdo díval jinam. Ať tak či tak – důvěra veřejnosti utrpěla.
Fakt, že někdo mohl „bokem“ manipulovat s městskými byty, přímo obchází celý systém přidělování nemovitostí, které by měly sloužit hlavně potřebným. A to není drobný přehmat – to je strukturální problém.
Seyri: Oběť, nebo spoluhráč?
Mehrzad Seyri se prezentuje jako ten, kdo byl podveden. Tvrdí, že chtěl jen výhodné bydlení pro rodinu a naletěl profesionálnímu podvodníkovi. Ale jak uvěřit někomu, kdo podepsal více falešných smluv a odevzdal miliony – bez důkladné kontroly?
Zatímco policie vyšetřování vede, Seyri odmítá vypovídat. Prý kvůli bezpečnosti své rodiny. Jenže bez jeho svědectví může případ uvíznout na mrtvém bodě. Přitom právě on by mohl objasnit, kdo všechno byl do podvodu zapojen.
Má Praha problém, o kterém nechce mluvit?
Celý skandál ukazuje, že hlavní město nedokáže dostatečně hlídat vlastní majetek. Pokud někdo získá klíče, připraví smlouvy a domlouvá „nájmy“ v bytech, které nikdy neměly být nabídnuty, jde o alarmující selhání systému.
Otázky se množí:
- Kolik podobných případů už proběhlo, aniž by se o nich veřejnost dozvěděla?
- Jak snadné je pro jednotlivce proniknout do městských struktur a manipulovat s majetkem státu?
Závěrečné zamyšlení: Staré praktiky, nová jména
Tento případ není jen příběhem jednoho podvodu. Je to symbolické varování, že i když se jména a politické strany mění, principy často zůstávají. A že korupce a klientelismus v Praze nikdy opravdu nezmizely – jen změnily formu.
Městské byty měly sloužit Pražanům. Místo toho se staly měnou v zákulisních dohodách, kde hrají roli známosti, peníze a falešná razítka.
A tak nezbývá než se ptát:
Kolik takových Petroušů v Praze ještě máme? A kolik jich stále tiše funguje – s klíči od bytů v kapse a kontakty v telefonu?
