Česká republika nabídla Slovensku pomoc s přepravou plynu přes své území, avšak odpovědi se stále nedočkala. Podle ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) zaslal ministr Lukáš Vlček (STAN) dopis slovenské ministryni hospodářství Denise Sakové už v pondělí. Přestože Saková původně nabídku ocenila a uvedla, že ji Slovensko zváží, konkrétní reakce dosud chybí.
Tento stav přichází v době, kdy přeprava ruského plynu přes Ukrajinu byla zastavena kvůli neprodloužení kontraktu mezi Kyjevem a Moskvou. Slovensko tak čelí omezeným dodávkám a hledá nové způsoby zajištění energetických potřeb. Česká nabídka zahrnuje možnost přepravy plynu nejen na jaře, ale i v delším horizontu. V čem tedy tkví důvod slovenského mlčení? A jaké alternativy Slovensko využívá?
Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky uvedlo, že nabídka české přepravní kapacity je okamžitě realizovatelná. Podle mluvčího MPO Marka Vošahlíka je infrastruktura společnosti Net4Gas, která zajišťuje plynárenské sítě, plně připravena zahájit přepravu bez nutnosti dalších technických úprav. „V tuto chvíli nemáme ze strany Slovenska na nabídku reakci,“ sdělil Vošahlík.
Na slovenské straně se však situace komplikuje. Státní Slovenský plynárenský priemysel (SPP) uvedl, že využívá diverzifikované kontrakty na nákup plynu, ale podrobnosti odmítl komentovat. „Využíváme kombinaci všech zdrojů, které máme k dispozici, tak aby to přineslo objemový, ale i finanční efekt pro SPP a naše zákazníky,“ sdělil mluvčí SPP Ondrej Šebesta.
Jednou z klíčových tras je plynovod TurkStream vedoucí přes Turecko, Bulharsko, Srbsko a Maďarsko. Tímto plynovodem může Slovensko přepravovat nejen ruský plyn, ale i surovinu z Ázerbájdžánu. Dalšími možnostmi jsou trasy vedoucí z Chorvatska a Itálie. Přesto se zdá, že výhody české nabídky – například rychlost realizace a absence dalších nákladů na infrastrukturu – zatím zůstávají stranou pozornosti.
Otázkou zůstává, zda slovenská vláda vyčkává na další možnosti nebo zda probíhají jednání, která nejsou veřejně komunikována. V každém případě se ukazuje, že energetická bezpečnost obou zemí závisí nejen na technických řešeních, ale i na politické spolupráci a včasné komunikaci.
