Česká atletka na vzestupu: Moira Stewartová přepsala historii maratonu

Rekord, který oslovil i soupeřky
Výkon ve Valencii nebyl pro Stewartovou pouze osobním úspěchem, ale také milníkem pro českou atletiku. „Zdá se mi, že maraton má větší dopad, lidé si toho všímají víc než u půlmaratonu,“ uvedla vytrvalkyně, která již na podzim překonala český rekord i v půlmaratonu. Po maratonském úspěchu jí na Instagramu přibyly stovky sledujících, mezi nimi například polská mistryně Evropy Aleksandra Lisowska nebo britská vytrvalkyně Charlotte Purdueová. „Bylo příjemné zjistit, že mě začaly sledovat soupeřky, k nimž jsem vždy vzhlížela,“ dodala s úsměvem.

Od nezdarů k triumfu
Jarní část sezóny však pro Stewartovou nebyla jednoduchá. Zklamání přišlo na olympijských hrách v Paříži, kde nesplnila vlastní očekávání. Sama přiznala, že hlavní příčinou byla neschopnost zvládnout stres. „První část sezony byla spíš sestupná. Hlavně jsem nezvládla stres spojený s olympiádou,“ uvedla otevřeně. Po tomto nezdaru se rozhodla věnovat léto intenzivnímu tréninku, který jí umožnil plně využít své schopnosti během podzimních závodů. „Podzimní závody jsem brala bez stresu a čerpala z toho, co jsem natrénovala,“ vysvětlila atletka.

Změna taktiky přinesla výsledky
Na úspěch ve Valencii mělo vliv i odlišné pojetí strategie během závodu. Stewartová se rozhodla spoléhat na své pocity a přizpůsobila přísun energie svým potřebám. „Zjistili jsme, že nemám typický profil běžce, musím vše přizpůsobit svým potřebám,“ popsala. Tentokrát přijímala méně občerstvení než obvykle, což se ukázalo jako klíčové. „Bylo to nejméně, co si pamatuju. Dřív jsem se snažila občerstvovat násilím, teď jsem si brala jen to, co mi vyhovovalo,“ dodala.

Podle jejího trenéra Václava Janouška mohla na dřívější nezdary negativně působit i nesprávná strategie občerstvování. „Moira byla fyzicky výborně připravená, ale přijetí příliš velkého množství energie během závodu vedlo k problémům se žaludkem,“ uvedl trenér.

Výhled do budoucnosti
Přestože nový rekord přinesl Stewartové zasloužené uznání, sama věří, že má na to dosáhnout ještě lepších časů. „V půlmaratonu mám velkou rychlostní rezervu, věřím, že bych mohla maraton posunout až o minutu,“ prohlásila odhodlaně. Zůstává však ve stínu svého otce Eddieho, jehož osobní rekord je stále o tři vteřiny lepší. „Po závodě mi řekl, že už to neřeší, že můj čas je skvělý,“ uvedla s úsměvem.

Stewartová by se také mohla pokusit překonat legendární rekord Emila Zátopka z olympijského maratonu v Helsinkách 1952, který činí 2:23:03. „Předběhnout takovou legendu, jako je Emil Zátopek, by bylo obrovské uznání nejen pro mě, ale i pro české fanoušky,“ naznačila své ambice.

Cíle pro příští sezónu
Do další sezóny vstupuje s jasnými plány. Společně s trenérem doufá, že se kvalifikuje na mistrovství světa v Tokiu v roce 2025, přestože jí ostrý limit ve Valencii unikl o pouhých 14 vteřin. Mezi další cíle patří mistrovství Evropy v silničních bězích, které se uskuteční na jaře. „Bude to příležitost ukázat se v evropské konkurenci,“ doplnil trenér Janoušek.

Výkony Moiry Stewartové v uplynulé sezóně ukázaly, že dokáže nejen překonat vlastní limity, ale také přiblížit českou atletiku těm nejlepším na evropské úrovni.